Čáp bílý je tažný pták se zimovišti v subsaharské Africe a jižní Asii. Na zimovištích většinou nesetrvávají dlouho; staří ptáci se na jarní tah vydávají zpravidla během února, někteří (hlavně mladí) ptáci se však občas do Evropy nevracejí vůbec a v Africe setrvávají i následující letní období. Jarní tah je výrazně rychlejší než podzimní a čápi při něm dělají i méně zastávek. Během podzimního tahu přitom denně zdolají vzdálenost kolem 200 km, na jarním tahu okolo 300-400 km. Někteří čápi zimují až v Jihoafrické republice, kdy každý rok uletí cestou na zimoviště a zpět více než 20 000 km.

Délka těla je 95-110 cm a rozpětí křídel 180-218 cm, samec je o něco větší než samice. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3–4,4 kg. Ve zbarvení převažuje bílá barva, letky jsou černé, zobák a nohy červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladý pták má matněji červený zobák s tmavou špičkou. Typickým zvukovým projevem je klapání zobákem, kterým se ozývá hlavně na hnízdě. Délka dožití čápů ve volné přírodě je průměrně 8-10 let, rekord je 34 let a 10 měsíců.

Čáp bílý se díky životu v těsné blízkosti lidí stal významnou součástí lidové kultury a folklóru. Ve starověkém Egyptě symbolizoval zbožnost a spravedlnost, v Číně nesmrtelnost. Ve středověké Evropě byla jeho užitečnost shledávána především v tom, že loví obojživelníky a plazy, kteří byli považováni za nežádoucí havěť spřízněnou s peklem a černou magií. V řadě zemí byl považován za symbol štěstí, zdraví a Božího požehnání, stejně jako ztělesněním věrnosti v rámci páru a věrnosti hospodářství, na jehož střeše hnízdil.

Zřejmě nejznámější evropskou pověrou spojenou s čápem je ta, že nosí děti. V lidové tradici je dobře znám též jako posel jara, o čemž svědčí i česká pranostika „na svatého Řehoře (12. 3.) čáp letí za moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“.

Zpracováno za pomoci Wikipedie.

 

 

Podpora Starého hradu

© 2021 Starý hrad