Do 18. století

Významní majitelé do 18. století

Starý hrad v Želetavě je mimořádná památka v celé lokalitě. Za svoji existenci od poloviny 14. století až do současnosti vystřídala velký počet více či méně významných vlastníků. Její vývoj lze rozdělit do tří etap:

  • renesanční z 16. století (renesanční středové kamenné pilíře)
  • barokní etapa (krovové konstrukce a klenby)
  • poslední etapa z 19. století (sladovnická věž, sýpková polopatra)

 

Jan Jindřich  Lucemburský V letech 1349-1368 se v písemných pramenech objevuje Oldřich ze Želetavy, který náležel do rodu pánů z  Bílkova. Vůbec první zmínka o želetavské tvrzi pochází z roku 1368, kdy ji výše jmenovaný prodal olomouckému  kanovníkovi Benešovi, jeho bratrovi Janovi Glaczovi, dále Dobešovi a Petrovi z Vajtmile.

 Nedlouho poté získal tvrz markrabě moravský a hrabě tyrolský Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., jenž ji  v roce 1370 udělil lénem Janovi z Kosovy Hory a Heršovi z Újezdce. Další držitel Želetavy Vok z Kněžic postoupil  majetek v roce 1379 Čeňkovi Krušinovi z Lichtenburka.

Poté se statek dostal do rukou Heřmana z Hradce, který ho daroval dceři Elišce. Ta byla provdána za Jana z Kravař. Když Jan po roce 1401 zemřel, sídlila vdova v Želetavě. Eliška si pak vzala za manžela Jiříka z Lichtenburka a Bítova. Dlouhé spory Lichtenburků a pánů z Hradce byly po roce 1415 ukončeny připojením Želetavy k panství Telč.

Zda byl prostor nynějšího „Starého hradu" ve 14. - polovině 16. století zastavěn, nelze s jistotou rozhodnout. Miroslav Plaček uvažuje o existenci hospodářského dvora i v tomto období. Nejspíše někdy v 60. letech 16. století, v době, kdy úřad telčského úředníka zastával Baltasar Šertingar ze Šertingu (1557-konec 60. let), byly v Želetavě z iniciativy majitele telčského panství Zachariáše z Hradce postaveny správní budovy statku a pivovar, tedy nynější „Starý hrad". U objektu s hranolovou věží byla v té době upravena velká přízemní místnost, sklenutá křížově s hřebínky na mocné střední podpůrné pilíře. Stopy renesančního sgrafitového kvádrování
a sgrafitové vlnovky nese vedlejší jednopatrová nečleněná budova. Dokončení stavby lze s největší pravděpodobností spojovat s výměnou pozemků uskutečněnou roku 1568.

Liechtenstein-KastelkornV 17. a na počátku 18. století se vystřídalo několik majitelů z rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka. Želetavská tvrz v této době plnila netoliko funkci pivovaru a sídla místní hospodářské správy, ale též ubytovací. Po smrti posledního Lichtensteina-Kastelkorna získal Telč se Želetavou Alois Arnošt Podstatský-Lichtenstein, po němž dědil Leopold František.

Samotná budova tvrze v 18. století přestala sloužit k občasným pobytům vrchnosti a k ubytování urozených i méně urozených pocestných. Stala se obydlím pro vysloužilé zaměstnance hospodářského dvora, pivovaru a dalších částí velkostatku. Vrchnost na počátku 19. století využívala příležitostně zámek v nedalekých Krasonicích.